Mandrage: Nedočkavci, kteří se chtějí stát přes noc hvězdami, budou prodávat hranolky
Dnes v 18:22 | Webmasterka
|
Rozhovory
Loni v listopadu vydala plzeňská skupina Mandrage své třetí album Moje krevní skupina. Už předtím se v rádiích prosadil její singl Františkovy Lázně, a hned po vydání alba i další písnička Šrouby a matice. Loni také čtveřice oslavila deset let existence a o rock'n'rollu už pádem ví své. Na otázky odpověděl kytarista Pepa Bolan.
Jakých těch deset let bylo?
Spousta dřiny a odříkání. My jsme jako kapela začínali úplně od nuly, přes hraní v klubech pro pět ožralů. Dokonce jsme za koncerty i platili, abychom si mohli zahrát. Některé dnešní začínající kapely mě trochu rozčilují, protože když jim nabídneš hraní, tak jediné, co je zajímá je, jestli to není moc daleko a kolik za to dostanou. Takovou kapelu samozřejmě už pak nikdy kontaktovat nebudu a vezmu raději nějaké kluky, kteří žijí muzikou a jsou pro to ochotni obětovat vše. Pokud se chceš stát rockovou hvězdou, musíš se absolutně vykašlat na všechny blbiny, které život nabízí, a věnovat se hudbě na sto procent. My to tak vždycky dělali, a výsledek se dostavil. Sice jsme na něj čekali deset let, ale tohle nelze uspěchat. Všichni nedočkavci, kteří se chtějí stát přes noc hvězdami, budou stejně nakonec prodávat hranolky v Mekáči. Sakra, vím, o čem mluvím.
Věděli jste od začátku, kam se jako kapela chcete dostat?
Vždycky jsem věděl, co chci. Když jsme na základce kreslili, čím bychom chtěli být, všechny děti malovaly popeláře, kosmonauty a holky pak zdravotní sestřičky. Já jsem vždy kreslil pána s dlouhýma vlasama, který drží kytaru. Prošel jsem pak hnojem všech možných kapel, abych zjistil, že pokud si nepostavím vlastní kapelu, nikdy ničeho nedosáhnu. Kluci z Mandrage pak splňovali všechny předpoklady, protože už v patnácti letech měli na tohle víc rozumu, než někteří moji vrstevníci.
Na albu Moje krevní skupina jste se jednoznačně rozhodli pro cestu výrazné písně. Předcházela tomu v kapele nějaká diskuze?
Takovéto diskuze vůbec nevedeme. Rozdělujeme písně pouze na dobré a špatné. To, že jsou na nové desce výrazné písně, je pouze tím, že jsme se je konečně naučili tvořit. Na první desce to bylo spíš takové tápání, snažili jsme se udělat z hovna bič. Na druhé jsme se učili, jak by to asi mělo vypadat, a o na třetí desce bych si dovolil konstatovat, že jsme se snad konečně trochu našli. Respektive jsme našli cestu.
Na albu jsou skladby Disco MOCKBA I a II. Obě se celkovému klimatu alba dost vymykají a působí spíše jako vata. Jaká je jejich skutečná funkce?
Správně jsi použil slovo funkce. Není to regulérní píseň, která by měla hrdě stát vedle ostatních, nýbrž plní na albu svoji funkci. Lidské tělo také lépe funguje s tlustým střevem, než bez něho, aniž by na něm bylo něco úžasného. Máme s touto písní své plány, hlavně na živých koncertech v rámci velkého jarního turné, které bude vlastně takovým i prvním velkým turné Mandrage. Studiově je ta skladba postavená hodně na elektronice, ale na živo ji budeme hrát i s živými nástroji. Bude to sakra mazec. Už jsme to zkoušeli a praskly nám dva repráky.
V řadě textů se objevují velmi jednoduché rýmy, často bezobsažné, v refrénech třeba i v podobě holé věty. Nemáte pocit, že se dobrovolně vzdáváte možnosti více se svým publikem hovořit?
Jsem přesvědčen, že nám naši fanoušci rozumějí. Nemyslím si, že refrén musí nutně obsahovat nějaké zdlouhavé říkánky. Když je podstata sdělení naznačena už ve sloce, pak stačí jedno slovo v refrénu, aby ti to docvaklo. Toť například případ již zmiňované skladby Mechanik. Naopak si myslím, že někdy je lepší minimalisticky popsat jeden okamžik, či sdělení, než ho sáhodlouze vysvětlovat a krmit posluchače tisícem slov. Mně k tomu stačí jedno a všichni vědí. Ale to je asi nejspíš dáno i povahou člověka. Když jsem chtěl mít sex, obvykle jsem hned řezal a pak měřil, tudíž jsem nebyl takový klasický okecávač. Ale invence je bezbřehá a třeba mě jednou začne bavit věci okecávat.
V hudebních cenách stanice Óčko jste v kategorii "Rock" porazili Kabát, Vypsanou fixu i Divokýho Billa. Byla to pro vás velká satisfakce?
Toto vítězství ukazuje pouze fakt, že cílovka stanice Óčko je více podobná fanouškům Mandrage než fanouškům Kabátu. To je jako kdyby zápasila žába s kočkou, akorát by je při tom hodili do bazénu.
Změnily se nějak vztahy mezi členy kapely poté, kdy se vám začalo více dařit?
Ani ne, jen máme menší potřebu se vídat v době kapelního volna, protože společně trávíme spoustu času a občas si pak lezeme na nervy. Já jsem o víc než deset let starší než kluci, takže u mě je ta nervozita cítit více. Je mi šestatřicet, mám svoji rodinu, děti a všechny tyhle věci, které k mému věku patří, a polovinu času strávím s dvacetiletými kluky. Pak přijdu jednou za čas mezi své vrstevníky a mám pocit, jako bych se dostal do jiné dimenze. Dřív jsem si dělal srandu, že jsem nejstarší člověk, který kdy hrál v teenageský kapele, protože v době, kdy nás všichni považovali za kytarový boy band, mi bylo dvaatřicet. Vydavatelství mi doporučilo, abych to v rozhovoru pro Bravo trochu snížil, aby byla na začátku aspoň ta dvojka. Nejdřív mi to přišlo úplně hloupý, ale pak jsem to otočil a přepálil to na druhou stranu, tak jsem jim nakecal, že je mi dvaadvacet. Všichni to sežrali...
Jakých těch deset let bylo?
Spousta dřiny a odříkání. My jsme jako kapela začínali úplně od nuly, přes hraní v klubech pro pět ožralů. Dokonce jsme za koncerty i platili, abychom si mohli zahrát. Některé dnešní začínající kapely mě trochu rozčilují, protože když jim nabídneš hraní, tak jediné, co je zajímá je, jestli to není moc daleko a kolik za to dostanou. Takovou kapelu samozřejmě už pak nikdy kontaktovat nebudu a vezmu raději nějaké kluky, kteří žijí muzikou a jsou pro to ochotni obětovat vše. Pokud se chceš stát rockovou hvězdou, musíš se absolutně vykašlat na všechny blbiny, které život nabízí, a věnovat se hudbě na sto procent. My to tak vždycky dělali, a výsledek se dostavil. Sice jsme na něj čekali deset let, ale tohle nelze uspěchat. Všichni nedočkavci, kteří se chtějí stát přes noc hvězdami, budou stejně nakonec prodávat hranolky v Mekáči. Sakra, vím, o čem mluvím.
Věděli jste od začátku, kam se jako kapela chcete dostat?
Vždycky jsem věděl, co chci. Když jsme na základce kreslili, čím bychom chtěli být, všechny děti malovaly popeláře, kosmonauty a holky pak zdravotní sestřičky. Já jsem vždy kreslil pána s dlouhýma vlasama, který drží kytaru. Prošel jsem pak hnojem všech možných kapel, abych zjistil, že pokud si nepostavím vlastní kapelu, nikdy ničeho nedosáhnu. Kluci z Mandrage pak splňovali všechny předpoklady, protože už v patnácti letech měli na tohle víc rozumu, než někteří moji vrstevníci.
Na albu Moje krevní skupina jste se jednoznačně rozhodli pro cestu výrazné písně. Předcházela tomu v kapele nějaká diskuze?
Takovéto diskuze vůbec nevedeme. Rozdělujeme písně pouze na dobré a špatné. To, že jsou na nové desce výrazné písně, je pouze tím, že jsme se je konečně naučili tvořit. Na první desce to bylo spíš takové tápání, snažili jsme se udělat z hovna bič. Na druhé jsme se učili, jak by to asi mělo vypadat, a o na třetí desce bych si dovolil konstatovat, že jsme se snad konečně trochu našli. Respektive jsme našli cestu.
Na albu jsou skladby Disco MOCKBA I a II. Obě se celkovému klimatu alba dost vymykají a působí spíše jako vata. Jaká je jejich skutečná funkce?
Správně jsi použil slovo funkce. Není to regulérní píseň, která by měla hrdě stát vedle ostatních, nýbrž plní na albu svoji funkci. Lidské tělo také lépe funguje s tlustým střevem, než bez něho, aniž by na něm bylo něco úžasného. Máme s touto písní své plány, hlavně na živých koncertech v rámci velkého jarního turné, které bude vlastně takovým i prvním velkým turné Mandrage. Studiově je ta skladba postavená hodně na elektronice, ale na živo ji budeme hrát i s živými nástroji. Bude to sakra mazec. Už jsme to zkoušeli a praskly nám dva repráky.
V řadě textů se objevují velmi jednoduché rýmy, často bezobsažné, v refrénech třeba i v podobě holé věty. Nemáte pocit, že se dobrovolně vzdáváte možnosti více se svým publikem hovořit?
Jsem přesvědčen, že nám naši fanoušci rozumějí. Nemyslím si, že refrén musí nutně obsahovat nějaké zdlouhavé říkánky. Když je podstata sdělení naznačena už ve sloce, pak stačí jedno slovo v refrénu, aby ti to docvaklo. Toť například případ již zmiňované skladby Mechanik. Naopak si myslím, že někdy je lepší minimalisticky popsat jeden okamžik, či sdělení, než ho sáhodlouze vysvětlovat a krmit posluchače tisícem slov. Mně k tomu stačí jedno a všichni vědí. Ale to je asi nejspíš dáno i povahou člověka. Když jsem chtěl mít sex, obvykle jsem hned řezal a pak měřil, tudíž jsem nebyl takový klasický okecávač. Ale invence je bezbřehá a třeba mě jednou začne bavit věci okecávat.
V hudebních cenách stanice Óčko jste v kategorii "Rock" porazili Kabát, Vypsanou fixu i Divokýho Billa. Byla to pro vás velká satisfakce?
Toto vítězství ukazuje pouze fakt, že cílovka stanice Óčko je více podobná fanouškům Mandrage než fanouškům Kabátu. To je jako kdyby zápasila žába s kočkou, akorát by je při tom hodili do bazénu.
Změnily se nějak vztahy mezi členy kapely poté, kdy se vám začalo více dařit?
Ani ne, jen máme menší potřebu se vídat v době kapelního volna, protože společně trávíme spoustu času a občas si pak lezeme na nervy. Já jsem o víc než deset let starší než kluci, takže u mě je ta nervozita cítit více. Je mi šestatřicet, mám svoji rodinu, děti a všechny tyhle věci, které k mému věku patří, a polovinu času strávím s dvacetiletými kluky. Pak přijdu jednou za čas mezi své vrstevníky a mám pocit, jako bych se dostal do jiné dimenze. Dřív jsem si dělal srandu, že jsem nejstarší člověk, který kdy hrál v teenageský kapele, protože v době, kdy nás všichni považovali za kytarový boy band, mi bylo dvaatřicet. Vydavatelství mi doporučilo, abych to v rozhovoru pro Bravo trochu snížil, aby byla na začátku aspoň ta dvojka. Nejdřív mi to přišlo úplně hloupý, ale pak jsem to otočil a přepálil to na druhou stranu, tak jsem jim nakecal, že je mi dvaadvacet. Všichni to sežrali...
BRAVO - „IDEÁLNÍ DEN JE, KDYŽ SE NEVIDÍME!“
Čtvrtek v 17:23 | Webmasterka
|
Rozhovory
Celá redakce už na tom dobré dva měsíce bezhlavě frčí, málokdy uplyne den bez toho, abychom si to aspoň jednou nesjeli... O čem je řeč? Přece o super hitovce oblíbené klučičí kapely Mandrage s názvem Šrouby a Matice - a neříkej, že ji neznáš!:-) Kluci se od Girl! nechali docela dobrovolně vyzpovídat, a to nejen na téma svého nového CD...
BG!: Kluci, přibližte čtenářkám svoje nové CD. Jak vznikalo, kde vznikalo, kuriózní situace... Na co se vlastně můžou těšit?
Bolan: CD vznikalo kupodivu v nahrávacím studiu a já bych z něj nerad dělal něco jako karamelové tyčinky s přibalenou čokopolevou a překvapením uvnitř. Je to CD, a to by si mělo zachovat svoji důstojnost hudebního nosiče. Lidé dnes berou hudbu jako spotřební zboží, fi ktivní data nahrnutá do MP3 přehrávače, v horším případě do telefonu. Neříkám, že je to špatně, taková je doba, ale přijde mi to trochu škoda. Já jsem si svoji první LP desku koupil za peníze, které mi nechali doma rodiče na jídlo, když odjeli na dovolenou a mě nechali doma samotného. Chodil jsem jíst do lesa borůvky a sbíral houby, abych nic neutratil a mohl si koupit desku. Sakra, teď si připadám jako důchodce, který vypráví, jak to chodilo za války. (smích)
BG!: Hádáte se někdy mezi sebou? Kdo dělá největší vlny?:-)
Coopi: Jasně že se hádáme. Bylo by i divný, kdybychom se nehádali. Ale většinou je to ku prospěchu věci. Snažíme se podívat na ten problém očima toho druhého. Takhle se dá i hádka zúročit. Teda kromě Bolana, ten se chce jen hádat. (smích)
BG!: Jaký je váš oblíbený styl oblékání?
Víťa: Latex.
Bolan: Rozhodně není z tohohle století. Dnešní móda mi nic neříká.
Coopi: Já chodím nejradši nahej. Ale nejsem si jistej, jestli by to bavilo sousedy a kolemjdoucí stejně tak jako mě, takže se přizpůsobuju.
BG!: Jak trávíte svůj volný čas? Jak by vypadal dokonalý den volna?
Bolan: Dokonalý den je rozhodně každý, kdy nevidím nikoho z Mandrage.
BG!: Co vás nabíjí energií?
Mates: Sex
Coopi: Jídlo.
Víťa: Spánek a jídlo.
Jak jsou na tom kluci s láskou, kdo jsou jejich hudební vzory a ještě mnohem víc, najdeš v new BG!
Bolan: CD vznikalo kupodivu v nahrávacím studiu a já bych z něj nerad dělal něco jako karamelové tyčinky s přibalenou čokopolevou a překvapením uvnitř. Je to CD, a to by si mělo zachovat svoji důstojnost hudebního nosiče. Lidé dnes berou hudbu jako spotřební zboží, fi ktivní data nahrnutá do MP3 přehrávače, v horším případě do telefonu. Neříkám, že je to špatně, taková je doba, ale přijde mi to trochu škoda. Já jsem si svoji první LP desku koupil za peníze, které mi nechali doma rodiče na jídlo, když odjeli na dovolenou a mě nechali doma samotného. Chodil jsem jíst do lesa borůvky a sbíral houby, abych nic neutratil a mohl si koupit desku. Sakra, teď si připadám jako důchodce, který vypráví, jak to chodilo za války. (smích)
BG!: Hádáte se někdy mezi sebou? Kdo dělá největší vlny?:-)
Coopi: Jasně že se hádáme. Bylo by i divný, kdybychom se nehádali. Ale většinou je to ku prospěchu věci. Snažíme se podívat na ten problém očima toho druhého. Takhle se dá i hádka zúročit. Teda kromě Bolana, ten se chce jen hádat. (smích)
BG!: Jaký je váš oblíbený styl oblékání?
Víťa: Latex.
Bolan: Rozhodně není z tohohle století. Dnešní móda mi nic neříká.
Coopi: Já chodím nejradši nahej. Ale nejsem si jistej, jestli by to bavilo sousedy a kolemjdoucí stejně tak jako mě, takže se přizpůsobuju.
BG!: Jak trávíte svůj volný čas? Jak by vypadal dokonalý den volna?
Bolan: Dokonalý den je rozhodně každý, kdy nevidím nikoho z Mandrage.
BG!: Co vás nabíjí energií?
Mates: Sex
Coopi: Jídlo.
Víťa: Spánek a jídlo.
Jak jsou na tom kluci s láskou, kdo jsou jejich hudební vzory a ještě mnohem víc, najdeš v new BG!
Jaképak to asi je ... ?
Neděle v 12:04 | Webmasterka
|
Rozhovory
... odpovídat na rozhovory jako pravá celebrita ?
... stát se na chvilku středem pozornosti ?
... užít si svých pár minut slávy ?
... poskytovat interwiew ?
... říct svůj vlastní názor ?
Pro všechny registrované fanynky a fanoušky našeho FanClubu máme teď jedinečnou možnost si něco podobného zkusit. Samozřejmě ne v takové velikosti a míře v jaké znáte například rozhovory od kluků pro známé internetové nebo časopisové media, ale snad se Vám nová aktivita bude líbit a zapojíte se do ní s vervou.
O co, že se to vlastně jedná?
Nikoho z Vás nebudeme nutit. Kdo se bude moct chtít zapojit stačí udělat jednu maličkost, ale k té se dostaneme v průběhu vysvětlování pravidel.
Máme vymyšlených pár opravdu zajímavých až vskutku záludných otázek a ty otázky čekají na to, až budou zodpovězeny právě Vámi, fanoušky. Nemusíte se, ale vůbec bát. Jde spíše o srandu a pobavení. Otázky se týkají jak kapely tak i úplně jiných témat. Není jich mnoho, tak se nemusíte obávat ani dlouhých slohů. Aby jste měli představu jednu otázečku Vám sem hodím jako příklad (Kdyby jsi byl/a managerka kapely MANDRAGE, jak by jsi řídila jejich koncerty, akce a na co se zaměřila, aby kapela ještě více vzkvétala?).
Každá z Vás dostane 3-5 otázek (každá trošku jiné) na které odpoví a my vybereme ty nejlepší, nejvtipnější odpovědi a sestavíme z nich opravdu bezva rozhovor se všemi Fans které se zapojí a uděláme tak velkolepý projekt věnovaný rozkvětu FanClubu.
Co udělat proto, aby jsi otázky obdržela a mohla na ně odpovědět?
Stačí pouze poslat na e-mail webmasterka-mandrage@seznam.cz svoje jméno, přezdívku a ID kod a já ti obratem zašlu vybrané otázky právě pro tebe. S odpovědí nemusíš zas tak dlouho pospíchat. Hlavní je, abych všechny měla do konce ledna, tedy 31... 1.1.2012 se tu objeví celý rozhovor poskládaný z Vašich otázek a odpovědí.
Pokud se taková spolupráce mezi fanoušky a FanClubem osvěčí můžeme to zkusit časem i obráceně, Vy budete pokládat otázky mě a já se pokusím zahrát na "důležitou" tentokrát já :D
Co říkáte ? Líbí se Vám nápad a zůčastníte se? Já doufám, že ano a žádostí o otázky a posléze odpovědí bude habaděj. Jinak by mě to opravdu mrzelo. Snažím se to tu oživit, tak se prosím snažme všichni :)
Těším se na odpovědi i názory :)
Evča
Opět v pohybu
20. ledna 2012 v 19:05 | Webmasterka
|
NEWS
Myslím, že už bylo na čase vrátit FanClub opět mezi živé a rozjet to. Sice nepojedeme rovnou plnou parou vpřed, ale musíme pomaleji, aby jsme nic nezanedbali a zbytečně neuspěchali. Myslím, že se ale opět můžete těšit na pravidelné články, příspěvky, fotky, aktualizace a z vaší strany očekávám hlavně aktivitu.
Momentálně čítá seznam registrovaných fanoušků 136 členů, což je podle mě skvělé! Pokud nebudeme polevovat a bude nás postupně přibývat, bude to samozřejmě ještě lepší.
Poprosila bych Vás také o názor na nový desing webu FanClubu. Líbí se Vám ? Názory piště buď dolů do komentářů, nebo na mail webmasterka-mandrage@seznam.cz .
Můžu Vám taky prozradit, že další menší soutěž na sebe nenechá dlouho čekat, takže pečlivě sledujte co se zde děje :)
Vaše webmasterka
Evča
Moje krevní skupina
19. ledna 2012 v 18:32 | Webmasterka
Nové album Moje krevní skupina právě v prodeji!
Album obsahuje:
12 nových pecek od kapely Mandrage včetně singlů
Františkovy Lázně - Šrouby a matice - Mechanik
Album obsahuje navíc: 3D booklet + 3D brýle uvnitř obalu
Album obsahuje:
12 nových pecek od kapely Mandrage včetně singlů
Františkovy Lázně - Šrouby a matice - Mechanik
Album obsahuje navíc: 3D booklet + 3D brýle uvnitř obalu
(2011)
Seznam songů:
- Moje krevní skupina
- Diplomat
- Františkovy Lázně
- Mechanik
- Šrouby a matice
- Psycholog
- Barbora
- Geometrie
- CML
- Disco MOCKBA part I
- Disco MOCKBA part II
- Air Arabic
Zde hledá 